Moc ráda se oblékám. A tak jednoho dne jsem si řekla, že se naučím šít. Taky si pamatuji opravdu ten okamžik, http://www.pavelziegler.cz/tag/pritomny-okamzik/ když jsem to řekla své mámě. A když jsem to mamince řekla, že bych chtěla umět šít a mít různé krásné oblečení a dekorační látky, tak se moje máma na mě koukala a smála se, protože tomu nemohla vůbec věřit. A byla jsem v šoku, protože jsem nevěděla, co si o tom mám myslet. Proč se mi moje máma směje, když bych chtěla umět šít? Co je na tom tak vtipného? Vždyť jsem žena a myslím si, že každá žena má zálibu v módě a vyhledává taky pěkné moderní dekorační látky, ze kterých by si třeba mohla něco ušít nebo nechat ušít od švadleny. Takto bych měla doma alespoň originální oblečení a taky by to jistě vyšlo levněji. Nakonec v tom se od mámy dozvěděla, že i ona v mládí chtěla být profesionální švadlenou. Dokonce jsem se od ní dozvěděla, že jeden svůj čas chodila na školu, která se zabývala právě šitím.
A vám by se líbilo chodit na nějakou školu, kde byste se naučili šít anebo byste se učili nějakému designu? Podle mého názoru by se to asi mnoha ženám anebo dívkám moc líbilo. A taky jsem se ptala mojí babičky, jestli ona šila, když byla mladá. A ona se mi smála, protože v té době to prý bylo naprosto normální a nutné, že v jejím věku a v době už to bylo normální.
Oni všichni šili a pletli anebo háčkovali. Dokonce někdy i muži. A taky prý měli různé krásné dekorační látky. Ale dekorační látky byly právě takové ty podpultovky, jistě víte, co to znamená. Byly prostě docela vzácné. A tak když jsem se potom zeptala babičky, na čem šila, tak mi řekla, že to byl takový ohromně těžký šicí stroj, který vážil možná tak sto kilo. Byla jsem v němém úžasu. Já jsem si pořídila malinkatý kilový malý šicí stroj a učím se na něm šít. Zatím žádné drahé dekorační látky nemám, ale těším se, že jednoho dne budu tak dobrá, abych mohla být nějakou švadlenou domácnosti.