Pamatuj si, jak jsem dospívala. Sice moje dospívání bylo docela pěkné, protože jsem vyrůstala s dvěma bratry, kteří mi vlastně razili cestičku k dospělosti. Byla jsem ráda, protože v mém okolí opravdu nebyly skoro žádné holky, se kterými bych mohla kamarádit, protože všechny holky v okolí byly tak možná o tři nebo o čtyři roky starší anebo to ještě byly malé děti. Takže jsem byla ráda, když mě mí bratři brali mezi své kamarády.
Tam také měli různé holčičí kamarádky, se kterými jsem se taky docela rozuměla, ale byly pouze dvě. A ony je už byly v takové společnosti, že si tam rozuměly více sami se sebou, než se mnou. Tak nevím proč, ale někdy mi to přišlo, že mě ty holky beru jako vetřelce, ale proč? Opravdu jsem neměla zájem o žádného jejich kluka, se kterým tam byly. A je logické, že taková společnost chce vždycky někoho takového, který nebude konkurovat těm dvěma.
Dává to přeci logiku, že. A holky se o mě bavily někdy dokonce i s despektem anebo někdy říkaly mým bratrům, ať už mě tam do té party nevodí. Bylo mi z toho velmi smutno a bylo mi to hodně líto. Proč se tak ke mně chovaly? Jenže ve společnosti si mnohdy nikdo nevybere. Ovšem já jsem si to ale nechtěla nechat dopustit. Nechtěla jsem sedět doma a jenom koukat na televizi. Nakonec to dopadlo tak, že během půl roku jsem si tam vydobyla své místo ve společnosti. A musím vám říct, že někdy to není jednoduché, ale ve společnosti musíte mít opravdu ostré lokty, abyste se někam dostali a taky někam zapadli. Nic není jednoduché, ale věřte si a dokážete to. Chce to velké sebevědomí a uvidíte, že se vám bude dařit tak, jak byste si přáli. Ale myslete taky na ostatní. Třeba na tom jsou ve společnosti stejně jako vy nebo tak byli, tak myslete taky na jejich pocity. Protože někdo nemá štěstí, aby měl kamarády a dobrou společnost.